Hot Poetry

6. června 2015 v 17:36 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Je vedro.
Škola mě sere.
Táhněte s ní do háje.
Je vedro.
To už jsem říkala.
Celý den jsem uklízela.
Nadýchala se chloru v Savu.
Je mi z toho blbě.
Tak jsem otevřela okno.
A v domě je ještě větší vedro.
Celé dny.
Sprchovala bych se.
Ledovou vodou.
Na noci bych si nabrnkla.
Sexy chlapce.
Jinak brečím pro BíBího.
Jak se má?
Říkám si.
Chybí mi.
I v tom vedru.
I v tom zasraným vedru.
To přežiju.
Aspoň nemrzně.
Nedivte se.
Kdo by mohl?
Kdo by to zvládl?
Psát delší věty.
Psát normálně.
V takovém zkurveném vedru.

dí end, bejby
 

sni dál, kotě

30. května 2015 v 22:46 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Píšu sem jak když nepíšu co? Ani nevím, co jsem kecala naposledy. Ale věci jsou divné. Mám potřebu se vypsat.

Takhle jsem se před pár měsíci do někoho zaláskovala (kraaava jedna pitomá, ještě si šetří zlomené srdce a hned ho dá do rukou někomu jinému. Na co si budem povídat, má láska číslo dvě mi jen nasypala sůl do ran. Začala jsem uvažovat, že bych přeskočila na druhej břeh a nabrnkla si slečnu. Nevyšlo to. Jsem prostě děsně udělaná na kluky a baví mě hrát si s jejich hračičkami.

Tak jsem usoudila, že lásku a vztahy potřebuju jako mrtvej zimník, ale že příležitostně by se nejaka podnapilá akce šikla. SSotva jsem s tim svým pokusem o courání přišla, už jsem si to jako rozmyslela. Ale to se mi zalíbil jeden chlapec. Neměla bych se s ním zaplétat, ale já bych se zapletla ráda. Někoho tak fajn jsem dlouho nepotkala.

Jsem nepoučitelná a nenapravitelná. Zasloužila bych si pohrabáčem po hlavě, ale k čertu s tím.

Problém je, že jsem tuhle potkala Bíbího, totiž toho kloučka, co má v pořadí číslo 2, v hodnotě je poslední, ale pro mé zasrané srdce je to jednička. A i když jsem myslela, že ne, že už jsem ho pustila z hlavy, srdce se mi rozbušilo, dech byl tatam a já si uvědomila, že jsem v prdeli.

Všechno je těžké. A kdykoliv se něco stane, myslím na něj a chybí mi. Jak se to jenom mohlo stát?

Stojím za hovno, jsem naivní a blbá. Chci lásku. (Masochistka zkurvená...) Chci někoho, kdo se bude zajímat jaký jsem měla den, komu budu chybět a kdo mi řekne, že všecko bude v pohodě nebo se mnou bude srát na tenhle debilni svět.

Máma by na to řekla: "Já bych toho chtěla..."

NO jo. Sni dál, kotě, sni dál.

K snídani jsem měla maliny.

Krůty rády norský jazz... a já?

11. listopadu 2014 v 19:52 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Chce se mi pekelně, ale pekelně na záchod. Asi se počůrám. Jistě, teď se musíte ptát - co mi jen brání k tomu, abych se zvedla a došla si na onou místnost? Odpověď je až děsivá a strašlivá - totiž, musela bych se zvednout ze židle. Takže má lenost mě dohnala až k tomu, abych se tu svíjela na židli, dokud si nedodělám co chci u počítače dodělat, ale zároveň to nikdy dodělat nemůžu, jelikož na to bych se musela soustředit a abych se mohla soustředit tak... co? Bingo!

Musela bych si dajít čury.

Zpívám si norskou pop music a nevím, jak mě to chytlo. Prostě mě to chytlo. Zkusili jste to někdy? Norština je sexy jazyk! Zvlášť v norské hudbě. Zkusím všechny žánry. Asi ze mě bude milovník norské hudební scény. Muhaháááááá! (Jestli je tu kandidátka na mou BFF, vidíš, vidíš, co je fajn?)

Dnes mám málo co říct. Má úžasnost, můj vtip, má dokonalostí oplývající osobnost je dnes opotřebovaná jako toaletní papír. Obvykle je trochu jako zmuchlaný kapesník. Úžasný si přijde jen on sám, proto se k sobě všemi svými částmi tak tiskne.

Budete tedy mluvit vy - musíte zodpovědět otázku, na které závisí osud krůtstva.
Proč Bůh stvořil žirafy?
 


Hledám nejlepší kamarádku - soutěž

9. listopadu 2014 v 11:56 | Nějaká
MUHAHAHA
Už to přišlo. Můj veleslavný inzerá na nejlepší kamarádku. Protože tohle přesně v životě potřebuji. Jako hrochy. Vyplňte prosím vstupní dotazník! Soutěž započala! (hahaha.. -.- :D)

1) Jaké seriály sleduješ?
2) Tři nejlepší knihy.
3) Míváš depresivně osamělé chvíle?
4) Mohu tě pozvat na bonbony?
5) Tvůj názor na lidi co se smějou nemožným kravinám?
6) Kdybys byla zvířátko, jaké a proč?
7) Máš ráda čokoládu?
8) S čím si dáváš palačinky?
9) Nevadí ti neustálá potřeba všechno vyfotit?
10) Máš skype?
11) Pošleš mi srdíčko?
+ kontakt

švihlo to se mnou
s vámi taky?
vypln to :'333

No to mě poser, Knoflajda Kulajda!

21. října 2014 v 20:31 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Může mi někdo kurva vysvětlit, jak člověk může bouchnout do zdi natolik, až upadne kus zasraný barvy? Protože uprostřed mé stěny náhle tkví ošklivá, opravdu ošklivá bílá skvrna (nebo snad bílé čisté území uprostřed mnoha spojených skvrn?) a ani trochu se mi to nelíbí. To nemluvím k mých setředných kloubech. Asi bych měla brát něco na uklidnění, dostala jsem takový záchvat vzteku, že by se z toho i nabručení zelení medvědi pochcali škytavkou a mohla jsem buď uhodit svůj laptop, nebo zeď.

Tak jako pardon, ale můj otec se znovu projevil jako zasraný idiot, u kterého, pokud zrovna nerozhodujeme, co si uděláme k obědu (napovím vám - jsme horší než palačinkárna pro vnoučata lívanečků), vůbec nechápu, jak MY DVA DO PRDELE můžeme být příbuzní. Fuj, ta debilní skrvna je fakt hnusná.

To není všechno. Navíc mě dnes nasrala ta vypatlaná kráva spolužačka, která má zvláštní oblibu dělat si ze mě terč svého posměchu v domnění, jak je to vtipné - mám to ale úžasnou nejlepší kamarádku! (Když už jsme u toho, mám podaný inzerát na nej kamarádku - hlásí se někdo dobrovolně? Mohu udlat soutěž - víte co, něco jako Selekce akorát s bff, chňápete. Hahaha. Ha. Haha. Ne, není to vtipný, kurva.) Už si na tu hroznou skvrnu zvykám.

A jako by toho nebylo málo, věcí do školy je jak nasráno, učitelé jsou asi švihlí nebo co, mě je ze všeho na hovno, Merlin mě dohání k šílenství tím, jak ze sebe (ne)chtěně - kdo ví - dělá úplného idiota a já mám sklony ke sprosté slovozásobě, jelikož se všechno kolem tak debilně kurví. Ta skrvna je celkem malej sexoušek. Jůů. (Zmínila jsem svou pitomou krávu expolužačku, která se chová natututly jak kurva? A když mi dělá do kluka - chcípni, ty mrcho pojebaná!)

No, jo. Omluvte mě. Lekce slušného vyjadřování mě minula. Jestli je s tím problém, můžete mi políbit... wow, nějak to na mě leze. (Nebo ze mě?) Skvrna se bude jmenova Knoflajda Kulajda.

Víte co? Chci sex.
Miluju Knoflajdu.

Nějaká pošahaná se vrací, nohy na ramena!

17. října 2014 v 19:06 | Jen nějaká holka |  Jen nějakej deník
Jo, nebyla jsem tu hrozně dlouho ale příchod do školy byl tak trochu rána mezi ledviny. Všeho se na mě navalilo a bylo to drsné, volný čas se... vytratil. Ale co, něja se mi podařilo vjet do správných kolejí a nějakým svým způsobem to dávám. Což je skvělé pro mě. A čím je to tragické pro vás? Čekají vás další závaly snůšky mých keců, které nikoho nezajímají.

Můj život má náhle nový spád, i když jsem si už stihla projít depresivním obdobím, kdy jsem nenáviděla svůj život a sebe více než kdy jindy a chtěla jsem školu opustit, protože bylo všechno špatně. Pak ale začalo být všechno... zkrátka dobře, jakkoli moc je to všechno náročné. Takže jo, jsem vyčerpaná, zničená, furt se šprtám, nemám na nic čas, musim vstávat jak slípka a mám pocit, že mě střední zabije... ale jinak jsem v pohodě.

Merlin a já měli zase slabší období, ale dáváme se do pořádku. No tak, přece jen ho miluji. Fakt moc. Co bych bez něj byla? Nejsme jen zamilovaní, nejsme jen dva totáně nadržení lidé, kteří se navzájem potřebují, no... je to i můj nejlepší kamarád. Žádné mé přátelstí nikdy nebylo tak skvělé, jako přátelství s ním. Poslední dobou se hodně vyvinula i tahle stránka vztahu. No jo, jsme neoblomná dvojka, zvládneme všechno na světě.

Jinak tak nějak začínám pořádně žít. Najednou do mého života vstoupily plány na chození do klubů, společné výlety s přáteli, aniž bychom z té megačuprwowace byli odvaření, jako jsou děcka, jen tak ze srandy a v pohodě, občas si zapálím, ne proto, že bych chtěla být děsně cool, jako to dělají mladší děcka, prostě proto, že se mi chce, i když jen tak davajručka, jinak si na tom nepotrpím. Chodím večer ven s klukama, vedu s kamarádkami inteligentní debaty, pohlížím na všechno jinak, nemyslím tolik na budoucnost, spíš na přítomný okamžik a... no jo, svět je jednodušší. Je mi dobře.

Jsem závislá na kafi a sluchátkách.

No, to abych vás tak vtáhla do aktuálního dění. Všechno je náročný, ale ve výsledku si to užívám a fakt to stojí za to. Výpad ze základky mi prospívá. A ode dneša mám ultra psavou! Kdo se těší na všechny žvásty, které vám sem naseru? Muhahahahaha.

Ať dinosaurus sežere souvislé texty

26. srpna 2014 v 2:17 | Nějaká |  Jen nějakej deník
  • Tátu jsem dneska celý den neviděla a obávám se, že jej unesla armáda robotů.
  • Došly mi bombony, což je totálně v hájí.
  • Nemůžu spát i když jsem k smrti unavená.
  • Bojím se 1. září.
  • Dneska jsem zase brečela kvůli Hanšel.
  • Moje sestra mě nemá ráda.
  • Miluji Merlina. Děsně moc. Jak mu to mám říct? Mám strach. I když to přece ví.
  • Někdy si představuji trojku s Merlinem a Juanem - je to tak divné?
  • Žárlím na všechno. Zabijte mě za to - ale ani náznaky to nedávám najevo, to ze mě dělá dobrou přítelkyni, ne? Že nedělám scénu kvůli tomu, že dal té hnusné blbce like na fotku na Instagram?
  • Bolí mě nohy. Hodně.
  • Hlava taky. Neměla bych poslouchat hudbu tak nahlas.
  • Břicho taky. Je na nic být ženskou.
  • Miluji Merlina a už jsem to říkala. Vedlejší účinky ---> musím pořád myslet na Merlina ---> toužím po Merlinovi ---> jsem nadržená ---> potřebuji Merlina ---> znovu myslim na Merlina ---> Merlin je úžasný ---> miluji ho!
  • Jsem divná.
  • Jsem divná už jen proto, že píšu že jsem divná a na to řeknu, že jsem divná a to je fakt divné.
  • Bože já jsem fakticky divná.
  • Chci být létající jednorožec, který šlehá plameny, v očích má nože ve tvaru srdíček a urputnou rychlostí se žene za krutou pomstou, aby ochránil králíčky, na stepovacích botech. S Merlinem ve tvaru růžového štěněte na zádech. Puntíkatý obživlý sněhulák Juan, který není ze sněhu, by taky neuškodil.
  • SAKRA JSEM DIVNÁ!

Dejte mi něco do pusy...

24. srpna 2014 v 0:43 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Jsem závislá na bombonech. A žvýkačkách. Nebo jídle. Nebo prstech. BOŽE - veřejně se ti přiznávám, jsem závislá na tom mít něco v puse. Cokoliv. Svým způsobem mě to hrozně uklidňuje. Jakmile mám prázdnou pusu, mám nějak prázdné všechno, i duše i srdce, a nemůžu se na nic pořádně soustředit, rozkoušu si tvář a pak se jeden diví, že mám plnou pusu aftů. Sakra. A jo - TREFA do černého - jste svědky mého vlastního odhalení, proč mám ráda orální sex.

...Jednou vám možná povím, zda se dá to prázdno vykompenzovat i jinak. No, vězte, že o tom budete vědět jako první.

A poslední dobou je ta potřeba zaplnění pusy bombony ještě silnější. Myslím, že mi chybí
Hanšel. Tak strašně moc mi chybí, poslední dobou si uvědomuji, jak moc. Je to už 19 měsíců a to je moc dlouho. Tak strašně, strašně, strašně moc se mi po ní stýská. Jenže dosud jsem pořád měla naději, že se zase vrátí. Něco ve mně se mě o tom snažilo přesvědčit. Ale... poslední dobou mi dochází, doopravdy ze všech stran dochází, že je to blbost, že já jsem blbá, protože se už nikdy nevrátí. A já se musím naučit s tím vyrovnat. Musím nějak zaplnit místo, kde bývala ona.

Zatím jsem, bohužel, nic lepšího než bombony nenašla.

Chci jet do Číny

17. srpna 2014 v 10:58 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Jsou chvíle, kdy si člověk myslí, že už je všechno v jeho životě celkem v pohodě, že se začíná všechno špatné řešit a pak se samozřejmě musí něco úplně pokazit. Ach jo. Tohle prostě není fér, ale - no jo, je to život, takhle to chodí.

Zkrátka to začalo tím, že jsem se dozvěděla, že člověk, který netuší, co je to neštěstí začal s kecy, že nechápe, jak mi může pořád všechno vycházet, že se na mě všecko dobré lepí a štěstí mi jde neustále v patách. Jaké je odůvodnění?

Celkově. Nakonec jsem nějak vybruslila z toho, že mě nevzali na žádnou školu úplně v pohodě, měla jsem dostat trojku ale z nebeských důvodů mi na klíně přistála dvojka, vlastně mám i nějaké kamarády (kolik... možná celé 2??) a fajn kluka.

Kráááásníííííí alá inteligentní název

16. srpna 2014 v 14:39 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Co to všechno řeší za blbosti? Všude kam kouknu, tam každý řeší nějakou kravinu. Žádný vážný problém. Lidé se trapně vypisují z hloupostí, píšou články o ničem, které nikomu nic nedají a nikoho nezajímají a beztak je často někdo čte. Tahle doba je přeplněna blogery, kteří píšou... fakt o ničem. O hloupostech. Znovu se ptám: Co to všechno řeší za blbosti? Nechápu, ale...

Patřím mezi ně. Jinak bych se teď nesepisovala s článkem o mém čarodějném Merlinovi, který mi hellovsky chybí. Nejradši bych ho k sobě teleportovala, hodila na postel (nebo na zem - koho to zajímá?), svlékla si ho a nechala si celé jeho tělo pro sebe. Dokážu náležitě ocenit mužské tělo jako něco krásného, co stojí za zlíbání a obdivování pohledem a opatrné doteky, jako by ta krása byla něco cenného. I když to zní... divně, i muži a jejich těla mohou být KRÁSNÍ. A je fakt jedno jestli má muž vypracované tělo a pekáč absolutně k sežrání, tohle v podobě krásy nehraje roli - možná tak v podobě sexuální přitažlivosti, ve kterou se ale dokáže krása přeměnit.

Jojojojojo, dokážu sepsat sáálodlouhý článek o mužském těle, protože mužská těla jsou zatraceně nádherná, stejně jako ta ženská. Vraťme se ale k mé fantzii s mým čarodějným milým. Či snad radši ani ne? Och god, chci ho.

Vidíte? Všichni píšeme o blbostech, které nemají nějakou pořádnou podstatu, ale... není to vlastně ta podstata blogů???

Kam dál