Srpen 2014

Ať dinosaurus sežere souvislé texty

26. srpna 2014 v 2:17 | Nějaká |  Jen nějakej deník
  • Tátu jsem dneska celý den neviděla a obávám se, že jej unesla armáda robotů.
  • Došly mi bombony, což je totálně v hájí.
  • Nemůžu spát i když jsem k smrti unavená.
  • Bojím se 1. září.
  • Dneska jsem zase brečela kvůli Hanšel.
  • Moje sestra mě nemá ráda.
  • Miluji Merlina. Děsně moc. Jak mu to mám říct? Mám strach. I když to přece ví.
  • Někdy si představuji trojku s Merlinem a Juanem - je to tak divné?
  • Žárlím na všechno. Zabijte mě za to - ale ani náznaky to nedávám najevo, to ze mě dělá dobrou přítelkyni, ne? Že nedělám scénu kvůli tomu, že dal té hnusné blbce like na fotku na Instagram?
  • Bolí mě nohy. Hodně.
  • Hlava taky. Neměla bych poslouchat hudbu tak nahlas.
  • Břicho taky. Je na nic být ženskou.
  • Miluji Merlina a už jsem to říkala. Vedlejší účinky ---> musím pořád myslet na Merlina ---> toužím po Merlinovi ---> jsem nadržená ---> potřebuji Merlina ---> znovu myslim na Merlina ---> Merlin je úžasný ---> miluji ho!
  • Jsem divná.
  • Jsem divná už jen proto, že píšu že jsem divná a na to řeknu, že jsem divná a to je fakt divné.
  • Bože já jsem fakticky divná.
  • Chci být létající jednorožec, který šlehá plameny, v očích má nože ve tvaru srdíček a urputnou rychlostí se žene za krutou pomstou, aby ochránil králíčky, na stepovacích botech. S Merlinem ve tvaru růžového štěněte na zádech. Puntíkatý obživlý sněhulák Juan, který není ze sněhu, by taky neuškodil.
  • SAKRA JSEM DIVNÁ!

Dejte mi něco do pusy...

24. srpna 2014 v 0:43 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Jsem závislá na bombonech. A žvýkačkách. Nebo jídle. Nebo prstech. BOŽE - veřejně se ti přiznávám, jsem závislá na tom mít něco v puse. Cokoliv. Svým způsobem mě to hrozně uklidňuje. Jakmile mám prázdnou pusu, mám nějak prázdné všechno, i duše i srdce, a nemůžu se na nic pořádně soustředit, rozkoušu si tvář a pak se jeden diví, že mám plnou pusu aftů. Sakra. A jo - TREFA do černého - jste svědky mého vlastního odhalení, proč mám ráda orální sex.

...Jednou vám možná povím, zda se dá to prázdno vykompenzovat i jinak. No, vězte, že o tom budete vědět jako první.

A poslední dobou je ta potřeba zaplnění pusy bombony ještě silnější. Myslím, že mi chybí
Hanšel. Tak strašně moc mi chybí, poslední dobou si uvědomuji, jak moc. Je to už 19 měsíců a to je moc dlouho. Tak strašně, strašně, strašně moc se mi po ní stýská. Jenže dosud jsem pořád měla naději, že se zase vrátí. Něco ve mně se mě o tom snažilo přesvědčit. Ale... poslední dobou mi dochází, doopravdy ze všech stran dochází, že je to blbost, že já jsem blbá, protože se už nikdy nevrátí. A já se musím naučit s tím vyrovnat. Musím nějak zaplnit místo, kde bývala ona.

Zatím jsem, bohužel, nic lepšího než bombony nenašla.

Chci jet do Číny

17. srpna 2014 v 10:58 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Jsou chvíle, kdy si člověk myslí, že už je všechno v jeho životě celkem v pohodě, že se začíná všechno špatné řešit a pak se samozřejmě musí něco úplně pokazit. Ach jo. Tohle prostě není fér, ale - no jo, je to život, takhle to chodí.

Zkrátka to začalo tím, že jsem se dozvěděla, že člověk, který netuší, co je to neštěstí začal s kecy, že nechápe, jak mi může pořád všechno vycházet, že se na mě všecko dobré lepí a štěstí mi jde neustále v patách. Jaké je odůvodnění?

Celkově. Nakonec jsem nějak vybruslila z toho, že mě nevzali na žádnou školu úplně v pohodě, měla jsem dostat trojku ale z nebeských důvodů mi na klíně přistála dvojka, vlastně mám i nějaké kamarády (kolik... možná celé 2??) a fajn kluka.

Kráááásníííííí alá inteligentní název

16. srpna 2014 v 14:39 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Co to všechno řeší za blbosti? Všude kam kouknu, tam každý řeší nějakou kravinu. Žádný vážný problém. Lidé se trapně vypisují z hloupostí, píšou články o ničem, které nikomu nic nedají a nikoho nezajímají a beztak je často někdo čte. Tahle doba je přeplněna blogery, kteří píšou... fakt o ničem. O hloupostech. Znovu se ptám: Co to všechno řeší za blbosti? Nechápu, ale...

Patřím mezi ně. Jinak bych se teď nesepisovala s článkem o mém čarodějném Merlinovi, který mi hellovsky chybí. Nejradši bych ho k sobě teleportovala, hodila na postel (nebo na zem - koho to zajímá?), svlékla si ho a nechala si celé jeho tělo pro sebe. Dokážu náležitě ocenit mužské tělo jako něco krásného, co stojí za zlíbání a obdivování pohledem a opatrné doteky, jako by ta krása byla něco cenného. I když to zní... divně, i muži a jejich těla mohou být KRÁSNÍ. A je fakt jedno jestli má muž vypracované tělo a pekáč absolutně k sežrání, tohle v podobě krásy nehraje roli - možná tak v podobě sexuální přitažlivosti, ve kterou se ale dokáže krása přeměnit.

Jojojojojo, dokážu sepsat sáálodlouhý článek o mužském těle, protože mužská těla jsou zatraceně nádherná, stejně jako ta ženská. Vraťme se ale k mé fantzii s mým čarodějným milým. Či snad radši ani ne? Och god, chci ho.

Vidíte? Všichni píšeme o blbostech, které nemají nějakou pořádnou podstatu, ale... není to vlastně ta podstata blogů???

Přechodný stav frekventovaných citů

10. srpna 2014 v 20:38 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Rozhodla jsem se od teď změnit svůj život. Zase.

No jo. Dobře vím, že za tenhle rok jsem si to řekla nejméně desetkrát. Vždycky vidím nějaký film nebo přečtu knížku a říkám si, že teď bude všechno jinak ale není a pak si vždy říkám, že od teď už fakt jo, že teď už to fakt myslím vážně, ale nakonec to stejně poruším. Ale... od teď už fakt jo, teď už to fakt myslím vážně!

Mimo to - máma už je zase doma a já jsem tak ráda. Tak moc se mi po ní stýskalo. Teď je všechno lepší. Necítím se už tolik sama. Teenager si jen těžko připouští, jak těžko by mu bylo bez rodiny, dokud si to jednou za čas nezakusí. A i když ho po šesti hodinách zase štve... je rád, když má svou mámu a svou rodinu doma, že má někoho, kdo ho má vždycky rád.

S Merlinem se všechno pomalu zlepšuje. Jo, pořád má své chyby jaké měl vždycky a které jsem se vždy snažila napravovat, ale teď už vím, že marně, akorát to našemu vztahu ubližovalo. Buď náš vztah přijmu, nebo ho skončím, nemohu si pořád stěžovat a kritizovat, nebo to skončí on a vyjde to nastejno. Nechci dělat binec - přece jen já mám taky chyby. Beru to. Jde o to, že už mi zase začíná důvěřovat a být mi blízký jako dřív. Znovu jsme si blíž a táhne nás to k sobě a ten pocit je k nezaplacení - ty měsíce, kdy jsme byli tak odcizení byly dost na nic.

Chlapi.

Žiji okamžikem. Nemyslím na budoucnost. Nemyslím na minulost. A... je mi tak dobře.

Jsem panna - a co jako?

7. srpna 2014 v 23:17 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Chtěla jsem udělat normální zápis, ale nějak mi to nejde.

Dneska jsem měla nádherný den. Po dlouhé době nádherný den s Merlinem. Došlo mi, jak moc ho žeru. A po dlouhých měsících jsme byli jen my dva, těsně na sobě, dvě nahá těla, mezi kterými není nic. A kolem... jako by taky nic nebylo. Ne tím způsobem, jakým si myslíš.


Jsme spolu rok a půl - no jsem panna. A nevadí mi to. Dnešní páry moc na všechno spěchají. Lidé jsou spolu měsíc, leckdy mnohokrát méně, vlastně se ani neznají a hned spolu mají sex. Dnešní holky chtějí o to přijít co nejdřív. A být panna se zdá... zastaralé, trapné, kontroverzní, ale upřímně já jsem ráda za to, že jí jsem.

Chci říct - je mi jedno, jestli o to mám přijít v patnácti nebo ve třiceti. Jde o to, aby to byla ta správná chvíle. Ta chvíle, kdy se k tomu ve vztahu dva lidé dostanou, kdy k tomu dospějí a situace je dostane až tam. Nás zatím ne - ale vadí to?


Cítíme to stejně. Sex není potřebná věc pro vztah, není to pravidlo nebo podmínka spokojenosti.

Třeba my dva - jsme spolu dlouho, sex nemáme, ale jsme šťastní.

Láska není o sexu - sex je o lásce a má být vyvrcholením vyspělosti vztahu zamilovaných.

No samozřejmě jsme ale nadržená pubertální paka - takže SAMOZŘEJMĚ že orálního sexu se tohle netýká.

Miluji svoji maminku

6. srpna 2014 v 18:33 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Stala se mi divná věc. Asi jsem se zamilovala. Do kluka, se kterým už nějaký ten pátek chodím a myslela jsem, že jsem do něj zamilovala, ale najednou PAF. Je to něco jako... zamilovaná na druhou? Sakra, vím, že to pořád opakuji - ale já jsem opravdu divná.

Pochopte mě. Když s někým chodíte dlouho, brzy z toho vyprší ta počáteční bláznivá zamilovanost a víte, že k sobě navzájem něco cítíte, ale je to rutina. Prostě to tak je, chováte se jako normální lidé. A já myslím, že jsem se nyní znovu vykoupala v tom bláznovství - v té šílené lásce, kdy vám buší srdíčko při každé myšlence na něj, když na něj myslíte před spaním, když se vám chvěje tělo při každém doteku, když... všechno. Je to zvláštní. Ale je to krásné.

Mimo to mi začíná chybět máma. Myslela jsem, že už jsem skoro dospělá, ale to mi asi nezabrání stýskat si po mamince, kterou jsem neviděla... jen čtyři dny? Je to jako věčnost. Jo, jsem náctiletý fracek a neustále se hádáme a odsekávám a kroutím očima nad vším co řekne a v duchu jí posílám leckdy kdo ví kam a zlobím se, když mě ztrapňuje - což pro mě často bývá vším co udělá, ale...

Je to úžasná žena. Není dokonalá, ve spoustě věcí ji nepochopím, má děsně chyb - je to pravda. Ale v očích dítěte je to nejúžasnější bytost na světě a skutečně je dokonalá - a to je vlastně taky pravda. Názory na pravdu se mohou lišit, stejně jako pravda z různých pohledů. Nebojím se říct, že miluji svoji mámu nejvíc na světě a nikdy nikoho nebudu milovat tolik jako maminku.

Ne všichni mají štěstí na to mít dobrou mámu - tolik žen svým dětem ubližuje, nechce se o ně starat, dají přednost chlapovi nebo alkoholu - nebo ani žádnou mámu nemají. Ale jsem si jista, že většina z vás má skvělou maminku, tak jako já - takže ji milujte a klidně jí to řekněte, nikdy nás nikdo nebude milovat tak jako máma a my bychom neměli nikoho milovat více než svoji maminku, dokud jí sami někomu nebudeme.

Podle mě je mateřská láska ta nejkrásnější, která existuje. Trvá totiž od úplného začátku až do úplného konce.

Liebster Award

5. srpna 2014 v 16:04 | Nějaká
Nejdřív jsem se tohohle účastnit nechtěla, ale rozmyslela jsem si to. Za nominaci děkuji Terr.

Hrabe mi?

4. srpna 2014 v 22:52 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Byla jsem vlastně naštvaná. Kluci. Kluci jsou vážně idioti. Merlin a Juan obzvlášť. Ti dva nemohou říct ne, my s vámi nikam nejdeme, protože nechceme. Jejich slova jsou jen samé trapné a průhledné výmluvy zahlceny slůvečky "uvidíme" a "no možná." Srabi.

Ještě více mě pak naštval Merlin, když nežárlil ve chvíli, kdy by měl fakt žárlit. Hodně. Jak si to mám vyložit? Nežárlí? Neznamená to, že mu na mě nezáleží? Nemá mě rád? Je mu jedno, co dělám? Dělá snad s jinýma holkama věci, kvůli kterým nic neříká, protože myslí, že jsme si vlastně kvit? Unesli ho ufouni a poslali sem tvora z jiné galaxie, který má úplně jiné cítění, než my lidé? Co to sakra má znamenat? Budu s tím otravovat tak dlouho, dokud nevypění žárlivostí!

Jsem blázen. Já vím. Asi mi začíná hrabat.

Oblíbené blogy

2. srpna 2014 v 14:30 | Nějaká
Mé oblíbené blogy čili kam ráda zajdu:


Jen nějaký nápad

2. srpna 2014 v 11:30 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Sama nemám tušení, co mě to napadlo. Asi prostě potřebuji něco, kam se můžu vypsat a tužka a papír mi nikdy nevydrží. Deníčky mě nebaví. Nemají čtenáře a kdyby je někdo našel, pak je jim jasné, že je můj. Ale takhle? Nikdo nemám zdání kdo sakra jsem. Třeby TY jsi člověk, který mě denně potkává na chodbách školy a ani nevíš, že jsem to já. Jestli jo, je to naše malé tajemství, dobře, hany?

Jsem doma sama a myslím na Merlina. Merlin je můj přítel a samozřejmě se Merlin nejmenuje, ale za těchto účell - říkejme mu Merlin. Všichni tu přece jen budou mít alternativníjméno - to je cool, ne? On je fakt dost kouzelnej. Je asi tak osmdesáti procentní šance, že dnes za mnou přijde. A mně se stýská, takže tu proklínám nanicovatých dvacet procent a doufám, že se objeví.

Když nemyslím na Merlina, myslím na Juana a fakt divný rozhovor, který jsme spolu vedli včera. Snažila jsem se mu vysvětlit, že feminismus je dobrá věc, jen lidé většinou nemají zdání, jaký je pravý význam toho slova. Jejich názory bývají utkány z předsudků a falešných informací, který pravděpodobně vymyslel někdo "chytrý" - že by možná muž? Ženy mají pořád za co bojovat. Kdysi jsme bojovaly za volební právo, teď bojujeme například za vyšší postavení žen v pornu. Nerozumím, proč by mělo být bráno jako mužská věc a v každém takovém videu muž představuje dominantu - to je utlačování. Jsem odhodlaná bojovat za cokoli a pokud je to porno pro holky - proč ne. Nakonec se náš rozhovor trochu zvrtl. Co si představit pod pojmem zvrtlo? V mém případě například probírání mého sexálního života s nejlepším kamarádem mého kluka.

Jsem zmatená a hledám sebe - feminismus je jen jedna cesta, která se mi osvědčila. V posledních dnech ale přemýšlím o další změně mého já - totiž o Bohu. Nebudu vám lhát, náboženstvím jsem dříve spíš opovrhovala, ale můj názor na věc se značně změnil. Možná je to výchozí cesta, jak se zbavit zmatku v duši a najít samu sebe - najít Boha. Budu o tom přemýšlet. Vážně budu.

"Oh můj Bože!" nechť se to ozvalo, věta byla vyřčena, když mi dědeček asi po sté zavolal ohledně obědu, na který mám dneska přijít. Sakra, čas letí. Nestíhám. Zbývá mi snaha vyhnout se dalšímu telefonátu. Sprcha. Hned.

Poznámka: zvykněte si, jsem podivný tvor a tohle je jen začátek.