Miluji svoji maminku

6. srpna 2014 v 18:33 | Nějaká |  Jen nějakej deník
Stala se mi divná věc. Asi jsem se zamilovala. Do kluka, se kterým už nějaký ten pátek chodím a myslela jsem, že jsem do něj zamilovala, ale najednou PAF. Je to něco jako... zamilovaná na druhou? Sakra, vím, že to pořád opakuji - ale já jsem opravdu divná.

Pochopte mě. Když s někým chodíte dlouho, brzy z toho vyprší ta počáteční bláznivá zamilovanost a víte, že k sobě navzájem něco cítíte, ale je to rutina. Prostě to tak je, chováte se jako normální lidé. A já myslím, že jsem se nyní znovu vykoupala v tom bláznovství - v té šílené lásce, kdy vám buší srdíčko při každé myšlence na něj, když na něj myslíte před spaním, když se vám chvěje tělo při každém doteku, když... všechno. Je to zvláštní. Ale je to krásné.

Mimo to mi začíná chybět máma. Myslela jsem, že už jsem skoro dospělá, ale to mi asi nezabrání stýskat si po mamince, kterou jsem neviděla... jen čtyři dny? Je to jako věčnost. Jo, jsem náctiletý fracek a neustále se hádáme a odsekávám a kroutím očima nad vším co řekne a v duchu jí posílám leckdy kdo ví kam a zlobím se, když mě ztrapňuje - což pro mě často bývá vším co udělá, ale...

Je to úžasná žena. Není dokonalá, ve spoustě věcí ji nepochopím, má děsně chyb - je to pravda. Ale v očích dítěte je to nejúžasnější bytost na světě a skutečně je dokonalá - a to je vlastně taky pravda. Názory na pravdu se mohou lišit, stejně jako pravda z různých pohledů. Nebojím se říct, že miluji svoji mámu nejvíc na světě a nikdy nikoho nebudu milovat tolik jako maminku.

Ne všichni mají štěstí na to mít dobrou mámu - tolik žen svým dětem ubližuje, nechce se o ně starat, dají přednost chlapovi nebo alkoholu - nebo ani žádnou mámu nemají. Ale jsem si jista, že většina z vás má skvělou maminku, tak jako já - takže ji milujte a klidně jí to řekněte, nikdy nás nikdo nebude milovat tak jako máma a my bychom neměli nikoho milovat více než svoji maminku, dokud jí sami někomu nebudeme.

Podle mě je mateřská láska ta nejkrásnější, která existuje. Trvá totiž od úplného začátku až do úplného konce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 7. srpna 2014 v 16:02 | Reagovat

jeej to je nadherný článok:* také rozkošné, nieje nič uprimnejšie než materinská láska nooo a ešte tá psia láska ale to je už o niečom inom:)
Možme byť radi že máme mamky aj ked ich občas nenávidime z celej duše, predsa len su to naše mamy! :)

2 Lady I. Lady I. | Web | 24. srpna 2014 v 10:49 | Reagovat

Joo, taková ta druhá míza ve vztahu je leckdy i hezčí, než ta počáteční zamilovanost - protože už se o něco víc znáte včetně většiny vrtochů a zlozvyků a i přes ně se do toho člověka dokážeš "podruhé" zamilovat. :) A jakmile člověka miluješ i s nimi, když počáteční růžové brýle už spadly, tak je vyhráno. :)

To o mamince jsi napsala taky moc krásně. Přeci jen pro maminku budeš její děťátko, o které se musí starat a strachovat, i když tobě už bude třeba padesát. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama